Pryč jsou časy, kdy byli digestoře v kuchyních jen nutným zlem. Na trhu jsou k dostání opravdové skvosty, které si nikterak nezadají s uměleckými předměty. Jenže láska na první pohled nestačí…
Digestoře, nebo chcete-li odsavače par, patří do každé moderní kuchyně. Bohudík už nejsou digestoře tím, co si pamatujeme z dětství stráveném v panelákové kuchyni. Pamatujete? Smažený květák od sousedů byl digestoří cítit tak intenzivně, že jste málem uvěřili, že ho máte někde doma. Dnešní digestoře dokáží zbavit kuchyni nežádoucích pachů i par, aniž by tím jakkoli obtěžovaly okolí. Obzvlášť nepostradatelné jsou v malých kuchyních nebo v těch, které nemají okno, a tudíž možnost klasického větrání. Nad plynovými sporáky by digestoř rozhodně chybět neměl, kromě zmíněných funkcí totiž dokáže odsávat i dusíkaté zplodiny vznikající při hoření plynu.
Láska na první pohled?
V dnešní době, kdy je různých typů odsavačů par přehršel, máme jen malý krůček od toho, nechat se zlákat láskou na první pohled. Ano, estetika je krásná věc, ale buďme trochu praktičtí. U volby digestoře totiž musíme brát především v úvahu velikost místnosti a podle toho zvolit dostatečně výkonný odsavač. Výkon digestoře vypočítáme jednoduše, když znásobíme objem místnosti sedmkrát. Kvalitní odsavač par by měl vzduch v místnosti vyměnit 10–15krát za hodinu. Pokud je kuchyňská část propojena s obývacím prostorem, je potřeba započítat celou plochu a podle ní vybírat výkon motoru digestoře. V menších kuchyních je paradoxně potřeba vyměnit vzduch i vícekrát než 10–16krát za hodinu, a je tedy lepší volit výkonnější digestoř.
Uhlíky, nebo klasika?
Uhlíkový digestoř se dá nainstalovat prakticky všude. Pracuje na principu recirkulace. Jinými slovy – přes aktivní uhlíkový filtr se recirkulací vrací do místnosti čistý vzduch. Filtry je ovšem potřeba měnit! Četnost výměny závisí na četnosti vaření. Při běžném provozu v kuchyni postačí výměna jednou za půl roku nebo po 120 hodinách provozu. Modernější výrobky mají ukazatel nasycenosti filtru, který si sám pohlídá nutnost výměny a dá vám signál. Uhlíkové řešení je vhodné do malých kuchyní bez oken či všude tam, kde nelze zřídit odtah pro klasický odtahový odsavač par.
Využívá se ventilační šachta, komín či světlík. Pozor! Odtah nelze řešit vývodem do komína, kam odcházejí spaliny či zplodiny, ani do šachet, do nichž ústí topeniště! Odtahové potrubí by mělo být co nejkratší a s minimem ohybů. Trubky by měly být z materiálu, který je uvnitř hladký. Při použití spirálových hadic dochází ke snížení výkonu a zvýšení hluku odsavače. Sklon potrubí se doporučuje 2 º směrem dolů (nikoli nahoru!). Drobná rada – pro zachování optimálního výkonu a malé hlučnosti je třeba, aby byl průměr odtahu stejný jako průměr vývodu digestoře. Odtahové digestoře nemusejí mít žádný recirkulační filtr. Za některých okolností je však vhodné jej použít. Proč? Nevýhodou tohoto typu odsavače totiž je, že vyhání ven i teplo, čemuž lze při použití necirkulačního filtru zabránit.
Protitukový filtr
Oba druhy odsavačů obsahují i nepostradatelný protitukový filtr. Má za úkol důležitou činnost – zachycuje tukové a mechanické částice, zabraňuje zanášení ventilátoru a odtahového potrubí. Protitukový filtr může být jeden, může jich být i více. Jsou textilní, kovové nebo hliníkové. Nejvýhodnější je provedení kovové, protože má dlouhou životnost a ve valné většině případů jej lze mýt v myčce na nádobí. Textilní filtry je potřeba vyměňovat. Každopádně je nutné výměnu a čištění protitukových filtrů provádět pravidelně, protože při přehřátí motoru mohou vzplanout (i ty z kovových materiálů).
Typy odsavačů
Digestoře můžete mít v různém barevném, materiálovém i tvarovém provedení. Z materiálů vede na celé čáře kombinace nerezu a skla nebo celonerezové či hliníkové digestoře. Jaký typ odsavače zvolit, závisí na dispozicích kuchyně. Do malých kuchyní se hodí spíše nenápadné digestoře – výsuvné, výklopné nebo vestavné jako součást horní skříňky. Ve velké kuchyni si můžete dovolit nechat digestoř vyniknout jako součást interiéru a vybrat nějaký nápadný – třeba komínový či ostrůvkový (s ohledem na sestavení kuchyňské linky). Aby nedošlo k mýlce, upřesněme si, že termín komínový digestoř neznamená, že má být napojen do komína, znamená to pouze, že komín svým vzhledem připomíná. Existují i rohové varianty pro případ, že je varná deska umístěna v rohu místnosti. Pro tento druh vaření se doporučují i digestoře výsuvné, které zaručí, že odsávání proběhne nad všemi (tedy i předními) hořáky. Kvalitní digestoř nabízí samozřejmě i osvětlení pracovní plochy. Volit můžete mezi žárovkou, zářivkou a halogenovými reflektory.
Správné použití digestoře
Aby odsavač pracoval tak, jak má, měli byste vědět pár drobností. Předně důležitá je vzdálenost digestoře od pracovní desky. U plynové desky se doporučuje 75 cm, u elektrické 65 cm. Varná plocha by měla být užší než digestoř (např. 60cm varná deska = 90cm digestoř). Pět minut před tím, než začnete vařit, odsavač zapněte – v kuchyni vznikne žádoucí podtlak, který urychlí tah. Zavřete okna i dveře v blízkosti digestoře a během odsávání nevětrejte. V opačném případě ulpívá tuk na nábytku. Při fritování pod zapnutým odsavačem buďte obezřetní, protože tuk může velice rychle a nečekaně vzplanout. Co se nedoporučuje vůbec, je flambování! A pochopitelně nezapomínejte na čištění a údržbu digestoře. Digestoře jsou dobří pomocníci a všichni, kdo je jednou začnou používat, si už vaření bez nich nemohou představit. Takže je vlastně fajn, že se k nám tihle pomocníci probojovali z laboratoří, v kterých bylo jejich původní působiště.
Přidejte odpověď