Také jste vždy obdivovali cesmíny a jiné rostliny, které se v zimě krášlí ozdobnými červenými kuličkami? A chtěli byste mít v zahradě takovou zajímavou „kytku“? Pořiďte si libavku!
A proč ne něco jiného?
Na cesmíny je u vás moc zima a jiné rostliny s okrasnými plody se zasadit bojíte pro jejich jedovatost, protože máte doma zvídavé malé děti nebo všežravé zvířecí mazlíčky? Pak je pro vás tahle rostlinka přesně to pravé – není jedovatá, okrasné rudé plody na ní vydrží od podzimu do jara, a jakmile se ujme a trochu ve vaší zahradě „rozkouká“, roste velmi svědomitě a nerozhází ji ani trocha nešetrného zacházení.
Kam a jak?
Libavka je minikeřík z rodiny Ericaceae – je příbuzná například s vřesovci. Vyžaduje i podobné podmínky k životu, je přímo ideálním podrostem pod rododendrony, a vůbec se velmi hodí do záhonu s rostlinami, které dávají přednost kyselejší půdě s příměsí rašeliny a podušce z kůry nad zeminou. Roste dobře v polostínu i na slunci, pokud má dost vláhy.
Rozrůstá se podzemními výhony, je vysoká 15 až 20 centimetrů. Ozdobné plody jsou veliké jako menší višeň či větší borůvka, a jsou jedlé, jejich chuť je nejblíž k chuti žvýkačky, i když poměrně dost ostrá. Ne náhodou se olej získávaný z listů používá jako ochucovadlo právě u žvýkaček.
Libavka jako čaj i lék!
Libavka pochází se Severní Ameriky, a Irokézové i další indiánské kmeny nálev z listů už od pradávných dob hojně využívali jako výborný čaj, a léčili s ní horečku i mnoho dalších bolístek – zcela správně, neboť obsahuje metylsalicylát, který dnes běžně používáme i my – ukrytý pod názvem aspirin.
Také v kuchyni se u indiánů používala hojně, plody se sušily a používaly k dochucení nápojů a pokrmů. Některé kmeny dokonce sušené listy žvýkaly místo tabáku – celkem zdravý návyk, nemyslíte?
Přidejte odpověď