Samozřejmě že mluvíme o kusovém koberci, ne metrovém. Ručně vázaném. Každý kousek je originál, který vypráví příběh. Krása, co zahřeje podlahu i nohy.
Putující koberce
O kobercích se dozvídáme nejčastěji ve spojení s Orientem, dávné zemi vonící kořením. Koberce se dědily uvnitř rodu, vyprávěly příběh jeho zakladatele, putovaly spolu se svými majiteli. Okraj ručně vázaného (tehdy to ani jinak nebylo) koberce byl zároveň okrajem posvátného prostoru k modlitbám. Změkčoval tvrdost země uvnitř stanu. Koberce totiž byly výsadou kočovných kmenů, tvořily součást snadno přenositelného příbytku. Podle množství koberců, jejich stáří a také barevnosti se určoval majetek rodiny, její zámožnost a společenské postavení.
Podívejme se dovnitř
Staré umění vazače koberců se dědilo z otce na syna, proslavené byly celé rody geniálních vazačů, které do svých koberců vpletli příběhy tisíce dnů a nocí. Fyzická struktura koberce se skládá z flóru, osnovy a vázaného útku. Jako materiál pro flór (flórový materiál) se většinou užívá vlna z mladých a zdravých ovcí, koz, lam apod. právě pro svou pružnost a poddajnost. Podle typu flóru se koberce dělí na vlněné nebo hedvábné či další. Hedvábné koberce jsou mnohem lesklejší než vlněné a díky jemnosti hedvábného vlákna mají také velmi hustou strukturu a detailnější vzory. Vlna zase déle vydrží a díky opakovanému barvení v přírodních barvivech je možno dosáhnout hlubokých odstínů a tónování, což dodává každému koberci jeho jedinečnost.
Koberce se také dělí podle typu uzlu – na bohatých ornamentech a detailních vzorech najdete zpravidla senneh, pocházející z Persie. Ghiordies, turecký typ uzlu, se používá spíše v lineárních typech ornamentů a typický je pro kavkazské koberce, jejichž struktura bývá hrubší než u jiných typů.
Dnes prodávané koberce mívají zpravidla svou předlohu – přesně daný počet uzlů, který je odvozen od ornamentu a velikosti koberce a také jeho barevnosti. A to jak ručně, tak i strojově vázané. Raritou jsou koberce vázané starým stylem bez předlohy zbylými nomádskými kmeny, které jsou dnes už de facto putujícím muzeem. Zachovávají i starý způsob uležení koberce – po dovázání a případném sestřihu se koberec rozprostře na zem tak, aby se vlas dobře ušlapal – výjimkou nebývají ani stáda koní vedená přes právě dokončený kus. Po tomto usazení flóru se koberec propírá a suší a teprve potom je možné jej začít používat.
Ručně vázané koberce dnes
Módní jsou plastické vzory a vazači se samozřejmě přizpůsobují trendům. Kopírují se staré slavné vzory rajských zahrad vedle nově se objevivších ornamentů, které zpodobňují vrtulníky nebo rakety (koberce zejména z Afghánistánu a Iráku). Nové vzory moderních koberců navrhují i známí výtvarníci – místo na zeď si tak na zem můžete položit kousek, který je vydán buď v limitované edici, či je přímo originálem. Nebo si navrhněte koberec sami – to je možné i v České republice a výsledkem bude kousek, který máte jen vy.
Jak kupovat „peršan“
Koberce prodávané ve specializovaných obchodech mohou být tkané nebo ručně vázané, zpravidla z přírodních materiálů a ve výběru byste neměli vidět ten samý kus dvakrát. Určující pro kvalitu koberce je hustota vlasu – nebojte se koberec pohladit, zabořit prsty do vlákna. Stejně tak se informujte o počtu uzlíků na decimetr nebo metr čtvereční – čím více, tím kvalitnější koberec, tím hustší vlas. Například nejstarší, archeology objevený koberec na Altaji, má 3 700 uzlíků na decimetr čtvereční. A nakonec vybírejte podle stylu vašeho domova – do moderního interiéru se bude spíše hodit střídmější vzor (příkladem může být oblast jižního Iránu), do klasičtěji zařízeného bytu se nebojte turecké oblasti. A cena? Nejdražší jsou koberce hedvábné s vysokým zastoupením modré barvy, která jako barvivo je velmi vzácná. Nebojte se vybírat dlouho. Určující je i oblast původu a stáří koberce – a někdy, pokud narazíte na správného člověka, se vám může stát, že se najednou ocitnete ve sklepě, kde schovává ty největší poklady. Zní to neuvěřitelně jako pohádka? Potom koberce nekupujte.
Přidejte odpověď