Vracíte se z dovolené a na zahradě vás přivítá zežloutlá suchá tráva. Ale je to opravdu nutné? Díky zavlažovacím systémům můžete mít trávník zelený i uprostřed suchého léta. A bez velké námahy.
Optimální zalévání by mělo zajistit zvlhčení půdy do hloubky 10–15 cm. Můžete si vyhloubit kontrolní jamku nebo odhadem pomocí tabulky zjistíte, kolik vody je potřeba na zalití jednoho metru čtverečního trávníku. Pravidlo je zhruba takové, že s každými 5 °C navíc je nutné přidat litr vody a zkrátit dobu mezi zaléváním o jeden až dva dny. Kvetoucí nebo plodící rostliny a stromy mají samozřejmě jiné nároky.
Zalévání konví má svůj půvab a smysl na malých plochách a zahradách, ale u velkých ploch se stává časovou i fyzicky náročnou prací. Pak je vhodné přemýšlet nad investicí do automatického závlahového systému. Ta se vám vrátí v podobě ušetřené vody a záda vám poděkují, že je netrápíte těžkými konvemi s vodou. Pokud zahradu teprve plánujete, nechte si do plánu zakreslit alespoň nejdůležitější rozvody a technické zařízení. Nejdražší na celém systému je totiž řídicí jednotka, malý počítač. Nebo zvolte nejmodernější ventil individuálně řízený automatem u každé hlavice, napojený na 9V baterii, která vydrží celou zavlažovací sezónu. I přes individuální určení je tento ventil možné řídit centrálně včetně napojení na srážkové čidlo, měřící vlhkost půdy, které při dešti zavlažování prostě vypne.
Předem naprogramovaný systém bude pravidelně kropit rostliny přesně daným množstvím vody v určitou dobu – jak si zvolíte. Nejvhodnější je kropit trávník a rostliny v noci, kdy se odpařuje minimálně vody a oproti klasickému dennímu kropení jí ušetříte až 40 %. Kromě toho je noční kropení nejpřirozenější, protože mezi teplotou vody a půdy není takový rozdíl jako za dne. A sami víte, jak ranní orosený trávník svádí k brouzdání…
Automatický závlahový systém vede vodu po celé zahradě podzemními rozvody, které je možné rozdělit do sekcí. Ideálně byste si celý systém měli naplánovat, ještě než trávník vysejete. Ale je možné je položit i na podzim, kdy se rostliny připravují k zimnímu spánku a narušení plochy nebude tolik viditelné. Podle typu jsou postřikovače skryté v zemi, kde mají za úkol vlhčit půdu a na povrchu je neuvidíte, nebo jsou viditelně umístěny nad povrchem země. Vysunovací postřikovače se tlakem protékající vody vysunou nad povrch a přerušením přívodu vody opět zasunou, takže nebrání při sekání trávy, hrabání listí nebo běžnému používání zahrady. Jednotlivé sekce (tedy oblasti rozvodů) se ovládají z centrální jednotky, která bývá umístěna v domě.
Systém musí mít dostatečný přístup k vodě. A to buď čerpadlem z domácí vodárny, studně, nebo vrtu. Je možné využít i sběrnou zásobní nádrž, jímku dešťové vody nebo vodu z domácí čistírny nebo rybníka či zahradního jezírka. V každém případě je ale nutné vodu vyčistit tak, aby kal nezanášel trysky a trubky uložené pod zemí. Nezapomeňte, že rozvody vody i postřikovače je nutné na zimu vypustit – jsou v mělké hloubce pod terénem a hrozí tak zmrznutí vody a roztržení vedení.
Přidejte odpověď