Ano, kuchyně už nejsou popelky a zřídka jako určené pro Popelku vypadají. Ačkoli těm, kteří nejsou zastánci moderního designu, nemůžeme upřít, že taková stará dobře udržovaná almara či příborník mají také něco do sebe. Jenže v kuchyni dneška nám nejde jen o romantiku starých dobrých časů.
Současné trendy týkající se zařizování právě těchto místností jsou více než benevolentní. V podstatě jediným zásadním pravidlem je fakt, aby nám v kuchyni bylo příjemně a zároveň plnila svůj úkol po funkční stránce. Vkusu a naturelu jednotlivých uživatelů se meze nekladou. Ovšem faktem zůstává, že v poslední době vládne kuchyňskému interiéru spíše jednoduchost. Zdá se, že řezbě plné záhybů, ornamentů nebo rádoby uměleckého zdobení odzvonilo. K tomuto pokroku si můžeme jen gratulovat, protože není nic jednoduchého udržet tento povrch z hygienického hlediska na jedničku. Ani pro profesionální popelky…
Co vlastně dělá kuchyň kuchyní? Je to beze všech pochyb kuchyňská linka, a proto se u ní na malý okamžik zastavíme. Možná váháte, z jakého materiálu si kuchyňský nábytek pořídit. Předpokládejme, že nám staré plechové linky odpustí, když je ve výběru zcela vynecháme. Zaměříme se na lamino a fólii, dýhu a masiv. Lamino a fólie jsou nejprodávanější materiály. Značnou roli v jejich výběru hrají plusy, které jim přidělíme – jde totiž o materiál v prvé řadě cenově velmi příznivý, má snadnou údržbu a poměrně vysokou odolnost. Nezanedbatelnou skutečností je také to, že se vyrábějí v nespočetném množství variant, z kterých si jistě vybere každý. Podobné vlastnosti má i dýha, která je cenovým kompromisem mezi laminem a masivem. Kuchyňské linky z masivu v sobě snoubí kvalitu s elegancí a k tomu navrch nádech luxusu. Jsou finančně poměrně náročnější, proto doporučujeme, abyste si koupi dobře rozmysleli. Jestliže se pro masiv rozhodnete, klaďte při výběru velký důraz na kvalitní povrchovou úpravu a počítejte s tím, že o linku z masivu budete muset přiměřeně pečovat.
Dalším prvkem v kuchyňských linkách se stalo sklo v mnoha provedeních a kov. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na pracovní desku. Na kvalitě pracovní plochy velmi záleží. Budeme od ní přece vyžadovat, aby byla odolná proti vodě, mechanické námaze (poškrábání) a nepodlehla ani poměrně velkým teplotám a při tom všem zůstala stále „jako nová“. Zkrátka a jednoduše – na pracovní desce pokud možno nešetřete a nezapomeňte si pak na ni pořádně posvítit! Ideální jsou lineární zářivky upevněné pod horní skříňky.
Ať už zvolíte jakýkoli materiál nebo kombinace materiálů, myslete na to, že by i kuchyně měla pro celkovou harmonii a dobrý pocit korespondovat s ostatními místnostmi. Toto pravidlo platí dvojnásob, je-li kuchyňský prostor součástí obývacího prostoru. Toto řešení se k naší radosti zdá čím dál populárnějším.
Dle činností, jimž se hodláme v kuchyni věnovat, si můžeme rozdělit prostor na několik základních zón, nebo chcete-li center. Půjde logicky o centrum skladovací, přípravné, varné a mycí. Všechna tato centra mají něco společného – měla by být pohromadě.
Přípravné centrum, jinými slovy pracovní plocha, má za úkol nejen to, aby se nám na něm dobře krájelo, míchalo a mazalo, ale rovněž to, abychom měli po ruce vše, co k této bohulibé záležitosti budeme potřebovat. Spodní skříňky by tedy měly mít zásuvky, přihrádky nebo drátěný program, v kterém najdeme vše od příborů po paličku na maso. Minimální délka pracovní plochy se doporučuje 80–120 cm.
Varné centrum nepatří do rohu ke zdi, kde je špatně přístupné, nepatří vedle dveří a do frekventovaných rohů, kde je pro změnu velmi nebezpečné. Varná deska by měla být umístěna nejméně 20–30 cm od rohů a konců pracovní desky a její výšku je lepší přizpůsobit, aby měl kuchař přehled o vaření. V žebříčku popularity nyní vedou vestavěné spotřebiče nad klasickými sporáky. Sympatická je varianta umístění trouby do úrovně očí. Nejen z estetického hlediska, protože toto umístění je jednoznačně bezpečnější a ocení je hlavně (i když nejen) rodiče malých dětí. O osvětlení varné plochy se postará digestoř. Poznámka: Pokud zvolíte plynovou varnou desku, nedoporučujeme umístit ji pod okno (hrozí nebezpečí sfouknutí plamenu).
Pod okno se naopak ideálně hodí mycí centrum, tedy dřez. Jen pozor na to, abyste najednou nezjistili, že vám při otevírání okna trochu překáží baterie. Ale výrobci mysleli i na tento zádrhel a přišli na trh se sklopnou vodovodní baterií. Jestliže dřez neumístíte pod oknem, platí pro něj stejné vzdálenosti jako pro varnou desku – tj. 30 cm od konců pracovní desky a snížení či zvýšení dle vzrůstu majitele. Do mycího centra ovšem zákonitě nemůže patřit jen samotný dřez. Je to ideální a nejpraktičtější místo pro zabudování myčky. Současně by se v jeho okolí mělo najít místo i pro odpadkový koš (většinou bývá instalován přímo v kuchyňské lince) a výhodné jsou drtiče odpadu upevněné na výtokový otvor dřezu, které zlikvidují veškeré organické zbytky.
Připomeňme si, že celá plocha je pokryta pracovní deskou, která přesahuje nejméně 3 cm přes okraje spodního nábytku a pro naše pohodlí má zaoblenou nebo alespoň zkosenou hranu.
Jestliže nemáme samostatnou jídelnu, nesmí v kuchyni chybět jídelní stůl. Stůl vybíráme s ohledem na prostor, který se nám nabízí, a pokud je to jen trochu možné, mysleme na to, že nás může být někdy u stolu více než obvykle. Od kuchyňské linky by měl být stůl vzdálen minimálně 90 cm a od varné plochy ještě více – minimum je 140 cm.
Došperkování kuchyně už necháme na vaší fantazii. Jistě vás napadnou drátěné programy, poličky na kořenky, mísy na ovoce nebo barevně ladící podložky na židlích s utěrkami… Udělejte si v kuchyni malé království. Takové to soukromé, co dělá z popelek princezny.
Přidejte odpověď