Dřevo a kov patří k základním materiálům používaným při stavbě, ale díky svým mechanickým a estetickým vlastnostem nás obklopují také jako součást vybavení interiéru a exteriéru. Zatímco mnohé stavební prvky jsou ze své povahy stabilnější a vydrží několik desetiletí, kovy a zejména dřevo jsou náchylné na vlivy prostředí. Abychom jejich vzhled a pevnost udrželi co nejdéle, je třeba je před nimi chránit.
Dřevo
Dřevo si získalo na oblibě především díky tomu, že se jedná o obnovitelný zdroj blízký přírodě. Nemusíte mít zrovna dřevostavbu, abyste mohli tvrdit, že je na vaší stavbě přítomno ve významné míře – vždyť dřevěné střešní konstrukce jsou převažujícími konstrukčními prvky většiny domů se šikmými střechami a na tesařské práce se ho spotřebuje několik krychlových metrů.
Základní stavební hmotou dřeva je celulóza, která tvoří až polovinu jeho objemu, a lignin, který působí na dřevnatění. K největším nepřátelům dřeva jako živého organismu patří slunce a voda, které způsobují jeho postupné šednutí či modrání, tedy ztrátu původní přirozené barevnosti, a zvětrávání. Působením ultrafialového záření se rozkládá lignin. Má ale také biologické škůdce – dřevokazné houby (například dřevomorka domácí, čechratka, trámovka a koniofora sklepní) a plísně, jejichž napadání dřeva souvisí zejména s působením vody a vzdušné vlhkosti, a dřevokazný hmyz (červotoč, bělokaz, tesařík, dřevoholod aj.). Všichni mají společné to, že rozkládají dřevěnou hmotu, čímž snižují její pevnost a narušují konstrukční stabilitu dřeva. Některé druhy plísní jsou navíc významnými alergeny, takže mohou být zdrojem mnoha onemocnění dýchacího či kožního charakteru.
Už v lese
Důležité pro trvanlivost dřeva je už prostředí, v němž jako strom rostlo – už v přírodě totiž dřevo napadají nejrůznější přirození hmyzí škůdci, kteří do něj mohou naklást vajíčka. Velkou pozornost by pak měl stavebník věnovat výběru druhu dřeva při jeho nákupu. Nejtrvanlivější jsou modřín, borovice, jilm, akát, tis nebo dub nebo také teakové dřevo, které bez jakékoli povrchové úpravy vydrží přes deset let, ale tuto jeho výhodu rozhodně pocítíte na ceně. Méně trvanlivější je jasan či jedle a nejméně trvanlivější (a na ošetřování náročnější) je pak skupina dřev, do níž patří například buk, smrk, javor, olše, bříza, lípa nebo habr. Pořizujete-li dřevo pro venkovní stavbu nebo pro konstrukce, které je obtížné ochránit provedením stavby, rozhodně tedy uvažujte o dřevu trvanlivějším.
Po nákupu
Nejlepší obranou je útok, řekl by fotbalový klasik. Převedeno do mluvy stavebníků to znamená, že bychom měli maximální pozornost věnovat prevenci. Pro jakékoli stavební účely je třeba kupovat dřevo dostatečně vysušené, ideálně s vlhkostí pod 20 %. Nízký obsah vody v dřevní hmotě dostatečně znemožní rozvoj hniloby. Mnohé firmy, které prodávají řezivo a stavební dřevo, mají speciální sušičky, v nichž se dřevo suší. Vyjde to sice dráž než sušení dřeva přirozenou cestou, ale stojí to za to.
Druhým prvkem ochrany proti dřevokazným škůdcům je chemické ošetření. Také pro ně je třeba, aby bylo dřevo dostatečně vyschlé. Ochrana se provádí impregnací dřeva účinnými látkami na rozpouštědlové nebo vodní bázi. Zatímco vodou ředitelné prostředky jsou šetrnější k přírodě, syntetické látky jsou účinnější, neboť pronikají hlouběji pod povrch. Průmyslová impregnace se provádí buď pod tlakem, kdy přípravek proti plísním a hmyzu proniká až do několika centimetrů pod povrch dřeva, nebo namáčením do speciálních kotlů, kdy se jedná o impregnaci povrchovou, chránící jen několikamilimetrovou vrstvu dřevní hmoty.
Povrchovou impregnaci může ale provést každý domácí kutil za pomoci některého z přípravků, kterých je na trhu k dispozici několik, většinou v podobě koncentrovaných látek, které se před aplikací (natíráním, namáčením nebo nástřikem) ředí v určeném poměru. Jedná se o žíravinu, proto je třeba dodržet pracovní postupy a používat ochranné podmínky. Doporučuje se teplota kolem 20 ˚C, aby se přípravek dobře vsakoval. Takto ošetřené dřevo ochráníte proti biologickým škůdcům zhruba na jedno desetiletí.
Proti povětrnostním vlivům (vítr, déšť) je nejlepší ochranou stavebně-konstrukční řešení, například za využití oplechování, provedení správných sklonů konstrukce nebo její izolování od přímých zdrojů vody. Jako chemické pomocníky pak můžeme využít lazury v neomezené škále barev a provedení (matné, lesklé, bezbarvé, s barevnými odstíny, některé chrání i proti UV záření) nebo nátěry, které obsahují pojiva a barevné pigmenty. Kompletní ochrana se pak skládá z impregnace a vrchního lazurovacího nátěru. Koupit je ale možné i přípravky, které obsahují jak impregnaci, tak lazuru.
Kovy
Také kovy nahlodává zub času, resp. přirození nepřátelé. Ale zatímco na železu nebo mědi si biologičtí škůdci nepochutnají, jeho povrch může být narušen korozí, kterou způsobuje voda a vzdušná vlhkost, a oxidací způsobenou vzdušným kyslíkem. Vlhkost a kyslík porušují strukturu kovů nebo zanechávají na povrchu patinu, kterou ne vždy chceme.
Nechtěným důsledkům působení povětrnostních vlivů se můžeme bránit použitím nátěrových barev, které na povrchu kovu vytvoří ochrannou vrstvu, čímž ji uchrání proti oxidaci a korozi. Ještě nedávno se k těmto účelům musely kovy natírat ve dvou fázích – základovou barvou, která vytvořila antikorozní vrstvu, a barvou vrchní, která existovala ve více barevných odstínech a překryla nevalně vypadající vrstvu základové barvy. Dnes existují barvy, které se používají pro oba nátěry.
Základním předpokladem pro ochranu kovů zejména před korozí je kvalita nátěru a hlavně důsledná příprava povrchu materiálu, a to bez ohledu na to, k jakým účelům a v jakém prostředí budeme kov používat. Před nátěrem je třeba odstranit rez, mastnotu, prach a další nečistoty a povrch zdrsnit ocelovým kartáčem, aby barva dobře přilnula. Existují ale také barvy, které se nanášejí přímo na zrezivělé plochy. Před nanášením barvy (natíráním nebo stříkáním, ale vždy při teplotě na 10 ˚C) je třeba přečíst si návod, některé barvy se neředí, jiné ano – buď příslušným ředidlem (syntetické barvy), nebo vodou, a některé se dokonce ani nemíchají. Kvalitnějšími barvami jsou i v tomto případě barvy syntetické, ale vodou ředitelné šetří životní prostředí a práce s nimi – nehledě na čištění pracovních pomůcek i sebe sama – je snazší. Lépe se také hodí na pozinkované povrchy.
Ať už zvolíme jakýkoli prostředek z těch, které se nám nabízejí, mějme na paměti, že povrchovou úpravu dřeva i kovu je třeba provést s mimořádnou pečlivostí. Jen tak nám totiž materiál poskytne služby, jaké od něj očekáváme, a bude nám dělat radost o mnohem delší dobu, než kdybychom péči o něj odbyli.
Přidejte odpověď