Mohli bychom poeticky začít slovy „Bylo – nebylo…“. Ale to bychom lhali, protože ono bylo. Naše povídání o miláčkovi designérů a znenáviděném ekologů začíná v Londýně roku 1862.
Ano, roku 1862 se na průmyslové výstavě objevil benjamínek beze jména. Přišel se s ním pochlubit anglický chemik Alexander Parkes, který jej stvořil ze směsi chloroformu a ricinového oleje. Odborníci i široká veřejnost obdivovali benjamínkovy vlastnosti. Benjamínek byl tvrdý a ohebný zároveň, za což si vysloužil bronzovou medaili. Po tomto úspěchu dostal od svého stvořitele jméno – parkesin. Že nevíte, o čem je řeč? Ale víte. Všichni se s potomky našeho benjamínka denně setkáváte.
Parkesin je totiž název prvního plastu. Plast byl opravdu revoluční novinkou na tehdejším trhu. Až do jeho vynálezu se veškeré předměty vyráběly z ryze přírodních materiálů, jako jsou dřevo, sklo, keramika či jantar.
Celuloid
Stvořitel Mr. Parkes v následujících letech vynalezl i jiné plasty, ale s takovou odezvou, jíž se dostalo benjamínkovi, se už nesetkaly. Pomyslnou smůlu prolomil až s vynálezem celuloidu, který si nechal i patentovat. Celuloid se nejvíce uplatnil ve filmovém průmyslu. Filmaři jej milovali i zatracovali zároveň pro jeho nevypočitatelné sklony k hořlavosti.
Málokdo ví, že celuloid se velmi podobá slonovině. Díky tomu nahradil slonovou kost, z které se dosud vyráběly kulečníkové koule, střenky příborů, manžety a spousty dalších věcí. Z celuloidu vznikly například pravítka nebo pingpongové míčky.
Nylon
Další „umělá hmota“, na niž nelze zapomenout, je nylon. Tato syntetická textilie přišla na světlo světa roku 1928. O dvanáct let později obletěly celý svět dámské nylonové punčochy.
Polyvinylchlorid (PVC)
Dnes jej známe jako podlahovou krytinu, která se díky svým praktickým vlastnostem stále ještě těší oblibě v mnoha domácnostech. Jeho boom se datuje od roku 1930, kdy se začal používat na okapy, hračky, obaly elektrických kabelů nebo třeba držáky záclon.
Perspex
Tento název dalšího potomka parkesinu málokdo zná. Ale letecké padáky, které se z perspexu vyrábějí, si asi představit dokážete. Perspex je průhledný plast, který si získává oblibu i u designérů nábytku.
Bakelit
Bakelit, jinak zvaný též umělá pryskyřice, dostal název podle svého vynálezce Belgičana Leo Henrika Baekelanda, který si jej nechal patentovat v roce 1909. Nechali jsme si jej na závěr, protože právě bakelit je nejpříbuznější plastům naší doby, jak je známe se svých domácností. Ve 20. letech 20. století byla velká snaha o zesvětlení této původně tmavé plastické hmoty. Doplněním celulózy a umělých barviv vznikl barevný plast. A od roku 1950 se takřka „roztrhl pytel“ s všelijakými výrobky z plastu, které si našly cestu do našich domovů.
Plasty v interiéru
Ekologové nemusejí propadat panice, v dnešní době jsou už takřka všechny plasty recyklovatelné, a můžeme je tedy směle zařadit do svých životů. Plast našel své uplatnění snad ve všech zákoutích interiéru. Setkáváme se s ním v koupelnách, ať už okatě, či skrytě. Plastových skříněk, kontejnerů, košů nebo kelímků na zubní kartáčky si všimneme na první pohled. Ale plast je i v koupelnách těch, kteří jsou skálopevně přesvědčeni, že „něco takového“ by si do bytu nikdy nepořídili. Stačí mít třeba jen sprchu s přepínáním funkcí na masírování či s regulací proudu. To vše sprcha umí díky pružnosti a přizpůsobivosti plastu. U kovového provedení je to nemyslitelné. S plastem se setkáváme i v kuchyních, ať už v podobě praktického nádobí, odpadkového koše, zásuvných boxů, servírovacích stolků, nebo větších kusů nábytku, jako jsou židle či stůl. Oblibu mají především pro svoji odolnost, barevnost, snadnou mobilitu díky lehkosti materiálu a prostorovou úspornost – připomeňme si například stohování židlí. V dětských pokojích se zabydlely bedny, kontejnery, židličky, svítidla s barevnými stínidly a především spousty plastových hraček. Plast si prostě našel cestu všude, kam se podíváme. A není se čemu divit, protože s citem a vkusem pojatý designérský plastový kousek může přinést interiéru vtip, eleganci, oživení a inspiraci.
Přidejte odpověď