Každý rok zjara v sousedově zahradě obdivujete nádherně kvetoucí rododendrony a azalky, a závistivě si brumláte, proč jemu rostou, jako by za to byly placené ve zlatě, a ty moje zase stávkují?
Není pravda, že jsou náročné, ale aby i ve vaší zahradě vyrostla podobná krása, je nezbytně nutné dodržovat několik pravidel. Pokusíme se je tu stručně shrnout.
Zásada první – nechte si poradit!
Nakupujte raději u odborníků, ať už na webu, či v zahradnictví. Nákup rostlin v supermarketu je záležitostí dosti riskantní, ba až nerozumnou. Odborná firma by vám měla být schopna podat informace o tom, jakých rozměrů dosáhne rostlinka, která se momentálně se svými 20 centimetry a usazená v malém květináčku tváří jako neviňátko. Může z ní být trpaslíček, co po deseti letech bude vysoký sotva půl metru, ale i dvoumetrový habán.
Zahradník vám také prozradí, jakou barvou květů se vaše nová známá bude jednou pyšnit, a jestli je dostatečně otužilá do vaší zahrady. Jsou odrůdy vhodné i do chladných hor, jiné mají šanci na přežití pouze v přívětivě teplých oblastech.
Odrůd je mnoho – tak která je pro mne ta pravá?
Jakou si vybrat odrůdu? Tady je jen jediná možnost – tu, která se vám na první pohled zalíbí. Nezapomeňte, sympatie dělají půl vztahu, a kytka, kterou máte na první pohled ze srdce rádi, to tuší a bude se vám snažit dělat radost.
Pokud nakupujete rostliny přímo v zahradnictví, v době, kdy kvetou, máte výhodu. Ale dají se získat i objednávkou v zásilkové firmě, mnoho firem mívá na svých webových stránkách také obrázky kultivarů, které mají v nabídce. A vyberete si v klidu, z domova, po důkladném uvážení a po rodinné poradě.
Slunce, nebo stín?
Rostlinu máte, a teď – kam s ní? Nejlepší je, když vyberete místo, kam svítí sluníčko ráno a večer a v době největšího poledního žáru bude rostlinu chránit svým stínem například pergola, dům nebo spřátelený strom.
A hlavně nezapomeňte, aby na budoucí ozdobu vaší zahrady bylo dobře vidět a vy jste si jednou, až vyroste a zkrásní, mohli užít pochvalných výkřiků kolemjdoucích do sytosti!
Půdní reakce je důležitá!
Většina těchto rostlin nemá ráda vápník v půdě. Jsou i výjimky, ale pokud nevíte, je-li to zrovna váš případ, je lépe hrát na jistotu a pokládat preventivně vápník za nežádoucí. Z půdy se odstraňuje těžko, je proto jednodušší k rostlině přikoupit rovnou pytel rašeliny, ať nemusíte do zahradnictví dvakrát.
Vykopejte jámu velikou zhruba tak, jak by měl váš keř být velký v dospělosti, a hlubokou přiměřeně – u malých azalek 30 centimetrů, u větších rododendronů nejméně po kolena. Ve zvláště jílovitých, nepropustných a všeobecně nespolupracujících půdách je lepší jámu ještě o něco zvětšit – vaše kytička bude závislá na půdě, kterou jí připravíte, celý život. Tato nepříjemná dřina se vám časem vrátí v její dlouhodobé prosperitě.
Půl zeminy odstraňte, druhou polovinu dobře promíchejte s rašelinou. Pokud máte po ruce ještě říční písek, přidejte ho trochu do směsi – zhruba tak do pětiny celkového objemu. Tím dosáhnete vhodné kyselosti půdy, a rašelina ještě, jako bonus navíc, dodá substrátu i potřebnou vzdušnost. Pokud výše uvedené suroviny nemáte, dá se použít jako náhrada i borová hrabanka (získáte ji v lese, nejlépe po dohodě s jeho vlastníkem), a místo písku perlit nebo drcený polystyren.
A už sázíme…
Rostlinu vysazujte s neporušeným kořenovým balem, který je vhodné před výsadbou na několik hodin ponořit do nádoby s dešťovou vodou. Jen bal, ne celou rostlinu, a také skutečně jen na pár hodin, chcete přece rododendron pěstovat, ne utopit!
Rododendron vyjmete opatrně z květináče, zasadíte stejně hluboko, jako byl zasazen v nádobě, opatrně zalijete, a poodstoupíte, abyste se mohli pokochat svým dílem.
Jak zalévat? A co ten plevel? Ten se nevstřebá!
Rododendrony a azalky mají kořeny velmi mělce uložené pod půdním povrchem, a špatně proto snášejí okopávání a pletí. Jejich kořínky také nikdy nesmí vyschnout a zálivka jinou než měkkou dešťovou vodou je obvykle dost naštve. Co tedy s nimi, když jsou tak vybíravé?
Oba tyto problémy mají jednoduché řešení. Mulčujte! Pod keřík nasypte vrstvu materiálu, který zabrání růstu plevelů a zároveň přílišnému odpařování vody a vysychání kořenového systému. Nejvhodnější je drcená kůra, ale v nouzi vystačíte i s pilinami a štěpky, smíchanými třeba i s posečenou trávou, co vám zbyla po úpravě vašeho anglického trávníčku.
Vaše práce s pletím se tím omezí na občasné vyrýpnutí zatoulané pampelišky a zalévat budete pouze v době největšího sucha, nejlépe vodou bez vápníku, pěkně měkkou. A také odstátou, ne ledovou přímo ze studny – studenou sprchu byste si sami taky asi moc nepřáli, tak ji nevnucujte svým kytičkám!
Aby bylo květů jako máku…
Každá kvetoucí rostlina potřebuje k tvorbě množství poupat spoustu energie. Když dodáte živiny, budou květy – jak prosté! Jen je potřeba vybrat správné hnojivo, navštivte tedy opět svého zahradníka a ten vám poradí, které je jeho nejosvědčenější.
Pokud si raději vyberete v obchodě sami, dejte pozor, aby hnojivo neobsahovalo vápník. Nakonec při dnešní široké nabídce není problém koupit výživu zvláštní, určenou přímo, jen a speciálně pro rododendrony.
Pozorně prostudujete návod na obalu, a už hnojíte. Většinou nejlépe na jaře, ještě před kvetením.
Tipy, jak ohromit souseda…
Zajímavě vypadá, když zasadíte dva keříky, kvetoucí ve stejnou dobu, těsně vedle sebe, tak, aby rostliny jedna druhou prorůstaly. Vyberte barvu buď kontrastní, třeba červenou a bílou, nebo naopak tón v tónu, například světle a tmavě růžovou. Soused se bude divit, a přesvědčovat vás, ať mu prozradíte, jak jste získali „dvoubarevnou“ azalku.
Dobře také vypadá živý plot z odolnějších a vzrůstnějších odrůd rododendronů, a jen tak někdo ho nemá. Bude sice trvat trochu déle, než vyroste, ale na tu krásu se počkat vyplatí. A pokud vám ve vašem už vzrostlém jehličnatém živém plotě některý stromek uschnul, můžete jej zkusit rododendronem nahradit, nebude to působit tak násilně, jako kdybyste zasadili malou náhradní sazenici původního druhu, ale naopak, jako netradiční oživení.
Máte oblíbenou barvu rododendronu? A co jich vysadit do záhonu vedle sebe několik, různě vzrůstných, ale v jednotném barevném odstínu? Opakování té samé barvy květu na miniaturní azalce v popředí, na rozkladitě rostoucím nižším rododendronu uprostřed a na obrovi tyčícím se za nimi může být neobvykle půvabné.
A na závěr něco o nich…
V zahradách západní Evropy se začaly rododendrony pěstovat už před více než 300 lety. V přírodě je můžete potkat od Arktidy až po rovníkové oblasti, a to většinou v horách, proto také mají původní botanické druhy značné nároky na vysokou vzdušnou vlhkost a dostatek půdní vláhy – zkoušet je pěstovat není práce pro laika, je mnohem jistější navštívit botanickou zahradu a tam se jim dosyta obdivovat.
Navíc k pokusům o jejich „ochočení“ ve vaší zahrádce ani není důvod, protože zahradníci se po staletí pilně snažili, aby nám připravili odrůdy méně náročné na péči, a ohromující přitom svými zvláště velkými a nádherně zbarvenými květy.
Rododendrony jsou většinou stálezelené keře; některé azalky na zimu opadávají, ale zase vás potěší svým nádherným podzimním vybarvením listů. Odrůd jsou stovky, a tak si vybere každý.
Už víte jak na to – tak šup, šup! Rychle sázet! Až se vás příští jaro zeptá, jestli jste to zvládli, budete se mít čím pochlubit!
Přidejte odpověď