Tady je Krakonošovo

Dům bez označení a čísla je jako člověk beze jména. Na každém domě si můžeme přečíst název ulice, číslo popisné i orientační a příjmení jeho obyvatel.

V dobách, do kterých se vrátíme, hrálo označení domů velkou roli. Dnes se bohužel tato role někam vytratila. Přitom není tak obtížné označit svůj dům něčím odlišným, na první pohled zajímavým, něčím, co vypoví hodně o jeho majiteli i vkusu, jímž majitel oplývá. Na trhu si můžeme vybrat přehršel rozličných čísel vyrobených z různých materiálů a s rozdílným designem. K dostání jsou dokonce čísla se solárním osvětlením. Stačí jen umístit je na slunečném místě a bez jakéhokoli síťového napájení budou svítit do tmy, takže vás najde každý, kdo by jinak temnou nocí bloudil a tápal.

Názvy ulic si vybírat nemůžeme, ale udělat si malou vizitku již při vstupu do našeho království? To můžeme. A mnoho lidí tak činí. Většinou se využívá keramika, nerezové destičky, dřevo nebo se znovu probouzejí k životu sochařské prvky na starých domech.

Kde se vzaly domovní značky

Pamatujete si na pohádku z Podkrkonoší? Na nápis vypálený v dřevěné ceduli – „Tady je Krakonošovo“? Ano, je dobré označit si své území. Ani se nám nechce věřit, že byly doby, kdy se tak nedělo. Ale byly. Každý věděl, kde je fara, kde bydlí šlechta a kde nejbohatší sedlák ze vsi. Šlechta to měla trochu jednodušší – měla erby.

A díky snaze přiblížit se šlechtickému společenství vlastně vznikly počátkem 14. století domovní značky. Měšťané začali vymýšlet všelijaké znaky, jimiž si krášlili domy a mnohdy je umísťovali do jakýchsi pomyslných erbů. Vlastně to až taková novinka nebyla, což ovšem tenkrát nemohli tušit. Jak by v zemi zdejší někoho napadlo, že už staří faraónové v Egyptě vytesávali na své pyramidy značky, které označovaly jejich stav, případně služby, které panovník nabízel?

Tenkrát měly domovní značky i praktický účel. Většinou byly názorné bez užití písma, tudíž jim rozuměli i negramotní, jichž byla většina. Podávaly informaci o majiteli, jeho jménu, povolání nebo zdůrazňovaly některou z jeho vlastností. Domy získávaly pojmenování i po rodu či rodině, která v nich bydlela. Je zajímavé, že v některých malých vískách se s tímto systémem můžeme setkat dodnes. Později se ve městech, kde se takový neformální přístup ukázal jako nedostačující, začaly užívat názvy domů podle domovního znamení, sochařského nebo malířského prvku. Tím bylo většinou zvíře, rostlina či postava. V této době přibyly i vývěsní štíty.

Číslování domů

Už dítě předškolního věku dokáže říct, jak se jmenuje, kde bydlí a jaké je číslo jeho domu. Číslování domů má na svědomí Marie Terezie, ta 19. července 1770 vydala patent uzákoňující očíslování všech domů. Číslování probíhalo za vydatné pomoci vojska. Nerozdávaly se žádné úhledné cedulky, psalo se prostě křídou na vrata a dveře. Začínalo se nejdůležitější budovou v obci a od ní se pokračovalo ve směru hodinových ručiček. Číslem jedna se tedy stávala fara, panská usedlost nebo ten nejbohatší ve vesnici. Pokud stála vesnice u silnice, začalo číslování prvním domem zprava ze strany, po které do vesnice přijíždělo panstvo. Protože popis křídou byl netrvanlivý, visely za nějakou dobu čísla na domech na keramických, dřevěných nebo plechových tabulkách. Často se čísla vytahovala v omítce nebo štukem.

Současnost

Každý dům má dnes své číslo a každá ulice svůj název. V každém domě někdo bydlí. Přesto je vše jakoby anonymní a neosobní. Není to škoda? Víte, že v některých malých vesnicích s dlouhou minulostí vůbec časem nedocházelo k žádnému přečíslování, jemuž se nedalo zabránit ve velkých městech, a tudíž lze i dnes podle toho pozorovat, jak se vesnice postupně rozrůstala? Města jsou na tom pochopitelně jinak a mnoho z nás má i své zkušenosti s přejmenováváním ulic. Ačkoli se rodina po celé generace nehnula z jednoho domu, přesto dnes může bydlet na jiné adrese než její předci. To ovšem neznamená, že bychom v honbě za modernizací měli nechat chátrat nádherná domovní znamení, že bychom měli zapomínat, čím jsme byli a čím jsme. Každý může před vstupem do svého království dát jasně najevo: Tady bydlím já.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*