Máte doma oblíbené houpací ratanové křesílko? Nebo snad ratanový zahradní nábytek pod zarůstající pergolou? A víte, co všechno se musí stát, než se takový kus nábytku narodí?
Víte, co všechno se musí stát, než se na svém křesílku pohoupete, než si oddechnete na zahradní vyplétané lavici, než do ratanové komody plné košíčků schováte nějaké tajemství? Víte, kde má ratan své kořeny?
Kde a jak se rodí ratan
Než se takový ratan narodí a je natolik dospělý, aby se z něj nějaký kus nábytku mohl vyčarovat, trvá to hezkou řádku let (15–35!), protože roste velmi pomalu. Domovinou ratanu jsou deštné pralesy. Asi 80 % jeho světové produkce pokrývá Indonésie, ale můžeme se s ním setkat i v Malajsii, Thajsku, jižní Číně či na Filipínách. Zhruba 60 % tohoto materiálu putuje do nábytkářského průmyslu, jehož kolébkou je ostrov Jáva.
O ratanu se často mluví s souvislosti s bambusem pro jejich společné charakterové vlastnosti, vysokou odolnost a životnost. Ovšem rozdíly jsou patrné již na první pohled. Ratan, na rozdíl od bambusu, neroste jako strom a není dutý. Ve skutečnosti je to popínavá rostlina (zvaná též liána či vzdušné kořeny), která okolní stromy používá jako oporu, kolem níž se ovíjí. Uvnitř lián má hustou dřeň, díky níž lze při zpracování dobře ohýbat a jinak tvarovat. Z této dužiny se například vyrábí tkaná „látka“ z různě širokých a silných proužků nařezaných z nejkvalitnějších částí oloupaného ratanového kořene. Z toho vznikají nejen výplety sedáků ratanových židlí, ale užívá se dokonce i při ručním vázání knih.
Sklizeň ratanu
V současné době bývá ratan již cíleně pěstován místními farmáři v jakýchsi pralesních zahradách. Sklizeň je velmi náročná a provádí se jednou za sedm až deset let. Pro nezúčastněného pozorovatele by akt sklizně mohl zavánět dobrodružstvím a romantikou. Ztepilý domorodec vyšplhá na strom a ratan odsekne mačetou, pak je potřeba odstranit vnější vrstvu plnou trnů a vyloupnout samotné jádro ratanu. Jestli si myslíte, že teď už je ratan připravený na výrobu právě toho vašeho křesílka, jste na omylu. Ještě jej čeká dlouhá cesta.
Zpracování ratanu
Cesta začíná omytím v řece. Je potřeba z ratanu odstranit veškeré vady a dokonale jej očistit. Následuje odloupnutí silice z jádra ratanu a na řadě je malé kouzlo, kterým se docílí, že ratan změní svoji zelenou barvu na žlutou. To kouzlo se jmenuje „vyuzení“. Jednoduše řečeno jde o to, že se jednotlivé pruty ratanu kladou na sebe do něčeho, co připomíná dřevěnou podsadu pod stan a přikryjí se nepromokavou plachtou, pod kterou se hromadí síra, čímž je proces uzení odstartován. Obvykle se „udí“ jeden den, pak se ratan rozprostře venku pod žhavým sluncem a to jej dva až tři dny suší. Až nyní je ratan připraven k dalšímu použití.
Ratanový nábytek
Z ratanu v této podobě se vyrábí právě populární zahradní nábytek. Je odolný vůči vlhku, dešti i chladu a při vhodné údržbě a troše hýčkání v obdobích silných dešťů nebo zimy má obdivuhodnou životnost.
Ratan používaný v interiéru se ještě dále upravuje. Jedná se o tzv. loupaný ratan, který se už do exteriéru nehodí. Nábytek bývá většinou namořený. Aby se podpořilo kouzlo přírodního materiálu, volí se mořidla v odstínech světlé až tmavě hnědé s matnou i světlou úpravou.
O údržbě a drobných opravách ratanového nábytku si můžeme povídat někdy příště. Ale vy si už teď můžete odpočinout na tom svém křesílku, třeba vám bude trošku bližší, když si uvědomíte, jak dlouhou historii už má za sebou…
Přidejte odpověď