Aby vám krb dobře sloužil, je nutné dodržovat několik základních pravidel ohledně jeho okolí, přikládání a čištění. Rčení „Dobrý sluha, ale špatný pán“ platí nejen o ohni, ale i o krbu.
Podlaha u krbu nebo blízko ohniště musí být bezpodmínečně nehořlavá. Ideální je kámen (pískovec, mramor, břidlice, granit), keramické kachle a dlažba, cihla či terakota nebo i obyčejný plech. Zajímavě vypadá žáruvzdorné sklo.
Pro topení v otevřeném krbu je nejlepší dřevo listnáčů, je tvrdé a není příliš pryskyřnaté. Výborný poměr hořlavosti a vydávaného tepla mají jasan, habr, buk, dub a bříza. Bříza, jak známo, hoří i mokrá a je snadno dostupná a levná. Stejně se chová i akát. Osikové dřevo má tu výhodu, že nezanechává saze a při hoření charakteristicky a nezaměnitelně voní.
Dřevo z jehličnanů je silně pryskyřnaté a právě díky vysokému obsahu smůly prská a vystřeluje hořící uhlíky z ohniště ven. Proto jej užívejte spíše v krbových kamnech nebo si pořiďte speciální mřížku před krb, která vás od plamenů přímo neoddělí, ale ochrání podlahu od poškození a dům od požáru.
Natřené nebo napuštěné dřevo při hoření uvolňuje jedovaté spaliny a poměrně více dehtu a sazí, proto jej spalujte jedině na venkovním ohništi a dávejte pozor, kam vítr žene dým.
Kamna i krb je potřeba jednou za rok pořádně vyčistit, ideálně v létě. Vymeťte komín, přípečky opatrně seškrábejte tak, aby se nepoškodila šamotová vrstva a připravenou šamotovou směsí případně vyspravte drobné trhlinky. Po zaschnutí správek (nejlépe po 24 hodinách) rozdělejte mírný oheň a teprve po jejich zatvrdnutí můžete kamna nebo krb opět více rozpálit.
Přidejte odpověď