Zkoumali jste někdy lesní pěšinku nebo cestičku vyšlapanou hned vedle pole? Ne? A víte proč? Protože tyhle pěšinky a cestičky jsou přirozenou součástí kousku přírody.
Není náhodou i vaše zahrada takovou malou soukromou součástí přírody? Ovšem že je, a proto si zaslouží cestičky a chodníčky, které s ní přirozeně splynou, sladí se s celkovou koncepcí a nebudou na sebe poutat přehnanou pozornost. Aby zahrada nevypadala jako miniaturní pěší zóna posázená zámkovou dlažbou, doporučujeme zpevňovat plochu s citem a vkusem a pouze v těch místech, kde je to bezpodmínečně nutné. Míníme tím místa nejvíce zatěžovaná, jako jsou prostory mezi záhonky, pergoly s posezením, prostor kolem bazénu, u pískoviště pro děti nebo příjezdovou cestu ke garáži či plochu k zaparkování vozidel. Při výběru materiálu bereme ohled i na velikost zahrady. To, co se na rozlehlém prostranství ztratí, může na malinké zahrádce působit jako pomyslná pěst na oko, a naopak úzká pěšinka, co udělá na malé zahrádce spoustu parády, ve velké zahradě zcela a zbytečně zanikne. Z jakých materiálů můžeme vybírat?
Písek, štěrk a říční oblázky
Písek, štěrk a říční oblázky jsou nejjednodušší pokládkou, jakou si můžete představit. Sympatická je na nich i jejich velmi příznivá cenová dostupnost. Písek a štěrk se však hodí pouze na úzké nezatěžované cestičky a je potřeba řádně zpevnit okraje takto vyráběné pěšinky. Říční oblázky už snesou větší zátěž. Kladou se na spodní utemovanou vrstvu štěrkové drti. Abychom zabránili prorůstání plevele, doporučujeme podložit je vodopropustnou fólií.
Dřevo
Všichni se shodneme na tom, že dřevo je jedním z nejpřirozenějších přírodních materiálů. Na zahradní chodníčky je ale používáme jen tehdy, když má kvalitní impregnaci, a musíme si uvědomit, že životnost těchto chodníčků je jistým způsobem omezená. Často se na zahradách využívají železniční pražce. Pozor! Nejsou absolutně vhodné do blízkosti záhonků se zeleninou, jelikož bývají ošetřené asfaltovou impregnací, která se zeleninou nekamarádí. Efektně vypadá plocha sestavená z kulatiny kladené řezem dolů. Tu si můžeme dovolit i u záhonků.
Přírodní kámen
Nejvhodnější dlažbou pro zahradu je bezesporu přírodní kámen. Nejčastěji se používá pískovec, rula, žula nebo křemenec. Pro co nejpřirozenější začlenění do prostoru doporučujeme zvolit takový kámen, který se v okolí přirozeně vyskytuje. Takto upravená plocha je při dobré pokládce nejtrvanlivější. Na trhu jsou většinou kameny ve formě štípaných nebo řezaných pravoúhlých desek. Chceme-li, aby chodníček působil dojmem, že je na zahradě odjakživa, sáhneme po kamenech, které mají mnohoúhelníkový tvar, a trochu si s jeho pokládkou pohrajeme.
Zámková dlažba
Původně byla zámková dlažba určena na velká prostranství, pěší zóny a hojně zatěžované plochy. Těžko se dnes dopátráme toho, kdo ji první přenesl do své zahrady. Každopádně se v ní zabydlela. Snad se zavděčila tím, že umožňuje vytvářet velké množství vzorů, tvarů a barevných řešení a je velmi odolná. Jednotlivé betonové kameny se kladou tak, že do sebe díky „zámku“ zapadají. Zatížení je pak rovnoměrně rozloženo. Přimlouvali bychom se, aby byl tento způsob dláždění použit opravdu pouze na velmi zatěžovaných plochách.
Skládaná dlažba
Další možností betonové pokládky je skládaná dlažba. Je velmi podobná dlažbě zámkové a pokládá se na stejném principu. Rozdíl tkví v tom, že dlažba skládaná jsou kostky různých velikostí a postrádají právě onen „zámek“. Při pokládce můžete použít fantazii a lépe docílit toho, aby měl chodníček přirozenější vzhled. I tato dlažba má dlouhou životnost.
Klinkery
Klinery jsou vlastně cihly, které díky tomu, že při poklepání zvoní, dostaly poetický český název „zvonivky“. Vypalují se ze speciální hlíny při velmi vysoké teplotě nad stupňů Celsia, což jim dodává lákavé vlastnosti, které v exteriéru oceníme. Jsou mrazuvzdorné, mají minimální nasákavost, vynikající pevnost a dlouhou životnost. Navíc vypadají opravdu velice zajímavě, a přitom krásně zapadnou do okolí. Ovšem pozor! Nesnažte se je v rámci úspory peněz nahradit obyčejnými klasickými cihlami. Jsou sice nepoměrně levnější záležitostí než klinkery, ale na zahradní cestičky se opravdu nehodí. Klasické cihly jsou totiž páleny jinou metodou a při mnohem nižší teplotě, takže nejsou ani mrazuvzdorné a nevydrží ani vysoké teploty, tudíž by se vám na zahradě moc dlouho neohřály.
Kombinace materiálů
Neposlední možností, jak docílit efektních cestiček v zahrádce, je kombinování různých materiálů. V tomto případě bychom doporučovali poradit se se zahradním architektem nebo postupovat obezřetně bez impulzivní zbrklosti. Pokud chcete být tvůrcem od začátku až do konce, zkuste si alespoň před samotnou pokládkou chodníčku složit nějaký vzorek nanečisto. Vděčnou kombinací materiálů jsou například cihly zvonivky a dřevo. Vzájemně se doplňují a krásně spolu ladí.
Před nákupem
Máme-li vybraný materiál, měli bychom se chvíli zabývat matematikou. Kolik jej budeme potřebovat? Ideální je pořídit si plánek zahrady v odpovídajícím měřítku a nakreslit si do něj plánované cestičky, chodníčky a jednotlivé trasy. Jen tak si uděláme konkrétní představu o tom, jak vlastně bude zahrada vypadat, a máme možnost spočítat, kolik čeho budeme potřebovat. Pak už nás čeká jen pečlivá práce.
Údržba dlažby
Venkovní dláždění je ve většině případů na údržbu velmi nenáročné. Obvykle stačí proběhnout se jednou za čas po zahrádce se smetákem. Dojde-li k znečištění, na které suchá cesta nestačí, a do deště je daleko, můžeme použít hadici a očistit cestičky silným proudem vody. Ovšem pozor na to, aby nedošlo k vyplavení spárovacího materiálu. Nic víc po vás zahradní cestičky chtít nebudou. Snad jen, aby se vám po nich dobře chodilo…
Přidejte odpověď